Co se dozvíte
Za normální donošené těhotenství je označováno to, při kterém žena porodí mezi 38. a 42. týdnem těhotenství. Pokud se ale miminku na svět nechce, může se stát, že ještě několik dní, v extrémních případech i týdnů, zůstává v bříšku a maminka tak tzv. přenáší. V tomto období je samozřejmě hlídána lékaři, spíš, než nebezpečný je však tento stav nepříjemný. Jaké jsou důvody přenášení? A jak s přenášející těhotnou jednat? Na to vše se dnes zaměříme.
Termín porodu je vždy přibližný
Už na počátku těhotenství vám gynekolog vypočítá termín porodu, který se určí podle vaší poslední prodělané menstruace. Později může být toto datum ještě změněno, nebo doplněno o jiné, na základě rozměrů a váhy miminka na kontrolních ultrazvucích. V obou případech jde nicméně o termíny přibližné. Lékař prostě nemůže vědět, kdy přesně měla žena ovulaci, kdy došlo ke styku a k samotnému oplodnění.
Další problém tkví v tom, že i kdyby lékař znal přesné datum oplodnění, nemůže ani tak vědět, kdy přesně se porod spustí. Každá žena je trochu jiné, každé miminko také. Z tohoto důvodu porodí v den termínu jen mizivé procento žen (mluví se o 4 až 5 % rodiček). V řadě případů jde přitom navíc ještě o ženy, které mají plánovaný císařský řez, nebo jim je porod kvůli nějakému riziku vyvoláván.
Valná většina maminek porodí v rozmezí dvou až tří týdnů okolo onoho předpokládaného data. Pokud se ale miminku na svět nechce, dochází k přenášení.
Proč se přenáší
To je otázka, kterou si klade nejen budoucí maminka, ale i lékaři a sestry, kteří o ni pečují. Přenášení postihuje okolo 10 % žen, důvody ale nejsou na první pohled patrné. Odborníci mluví o tom, že ve hře může být pomalejší dozrávají hormonálních systémů v placentě, která řídí vývoj samotného dítěte. Faktorů ale může být víc a většinou je nejde snadno odhalit.
Zásadní otázkou, pokud dojde na přenášení, tak není důvod, ale spíše bezpečnost. Pro některé maminky totiž může být tento stav potenciálně více nebezpečný než pro jiné. Jde zejména o rodičky, které trpí těhotenskou cukrovkou, vysokým krevním tlakem, nebo nosí miminko s vyšším váhovým odhadem (možná je i kombinace více těchto rizikových faktorů). U takových žen se po konzultaci většinou přistupuje k vyvolávání porodu. O tom si ale povíme zase v jiném článku.
Nepříjemné čekání
Přesně tak by se dalo popsat přenášení. Žena už pravděpodobně počítala s tím, že bude mít miminko dávno u sebe, je demotivovaná, unavená a často už se necítí komfortně. Je proto na místě nechat ji odpočívat, starat se o ni, a především ji nezahlcovat otázkami ohledně jejího stavu! To může být, zejména stran rodiny a přátel, velmi nepříjemné.
Budoucí maminku v tomto období čeká zvýšený zájem ze strany zdravotního personálu, který o ni pečuje. Měla by podstoupit kontrolní ultrazvuk, na kterém lékař určí přibližnou váhu miminka. Na místě je také CTG vyšetření (tzv. ozvy), které zase poskytuje informace o srdeční akci dítěte. Dojít může i na zátěžový oxytocinový test, který má za úkol rozběhnout kontrakce, a tedy i porod. V některých případech doporučí lékař ještě na amnioskopii. To je vyšetření plodové vody.
Na základě různých vyšetření a testů se žena může sama rozhodnout, zda chce podstoupit např. Hamiltonův hmat. Porod si ale může zkusit vyvolat i sama doma, pomocí různých osvědčených babských rad. Nicméně pokud je v pořádku ona i dítě, a na nic z toho se necítí, je v pořádku prostě jen čekat. Ostatně miminko se nakonec narodit musí.
