Závislost na matce aneb separační úzkost

tom-clare-freedigitalphotos-net-10019824.jpgBylo dosud Vaše dítě naprosto bez problémů, ostatní příslušníci rodiny ho hlídali i chovali. Najednou, jak mávnutím kouzelného proutku, začalo být úzkostné a pláče, kdykoliv se jen trochu vzdálíte. Chce jen Vás (či jinou osobu, která s ním tráví celý den) a od nikoho jiného se nenechá utišit. Jak se jen na chvíli vzdálíte, byť jen na záchod, ihned propuká v mohutný pláč. Nevymýšlí si, ono má prostě strach, že Vás už nikdy neuvidí, že o Vás přijde. Žije jen přítomností a zbožňuje Vás, jste středobod jeho světa.

Separační úzkost je naprosto normálním zdravým vývojovým stádiem dítěte, kdy si vytvoří pevné citové pouto k jedné pro něj nejhlavnější osobě, u které se cítí v bezpečí a jistotě. Problém nastává, kdy dotyčná osoba zmizí z jeho blízkosti. Kolikrát stačí, když přejde jen na druhou stranu místnosti. V tuto chvíli se děťátku hroutí celý jeho jistý svět. Žije jen a jen přítomností a nechápe, že i vy máte své biologické potřeby, občas musíte něco odnést nebo si uvařit oběd. Na jednu stranu je krásná věc, že po měsících, kdy malému miminku bylo naprosto jedno, kdo se o něho stará, je nyní šťastné jen a jen u Vás a oddaně Vás miluje, na stranu druhou je na Vás doslova psychicky závislé a odmítá být bez Vás. Nebojte, není to napořád.

Kdy a jak se separační úzkost projevuje

  • většinou u dětí 6 – 12 měsíců, někdy začíná už v 5. měsíci, jindy se projeví na 18. měsíci,
  • zlom nastává během pár dnů, jeden týden je dítě v pohodě, další už téměř nevydrží bez přítomnosti jedné osoby, zpravidla té, která se o něj stará nejvíce (maminka),
  • dítě propuká v mohutný pláč, kdykoliv se od něj jen trochu vzdálíte nebo zajdete do jiné místnosti,
  • dříve dítě bylo hodné, samo si hrálo a nechalo se od kohokoliv pochovat, nyní chce jen a jen Vás,
  • u jiných osob, u kterých bylo dříve normálně třeba na hlídání, nyní vydrží jen chvíli anebo vůbec,
  • v některých případech nestačí být ve stejné místnosti jako dítě, potomek se všemi možnými způsoby dožaduje, abyste byla přímo vedle něho nebo ho nosila,
  • dítě Vás volá, natahuje k Vám ruce, dívá se upřeně na dveře, kterými jste odešli někam jinam,

Proč nastala separační úzkost, udělala jsem někde chybu?

Žádnou chybu jste neudělala, není to následek údajného „rozmazlování“, jak někdy tvrdí starší generace. Separační úzkost je naopak zdravým projevem citového vývoje dítěte. Dítě se na Vás spoléhá, když vyslyšíte jeho potřeby, dodáte mu jistotu a později z něho vyroste zdravě sebevědomý jedinec. Problém může naopak nastat, když se neprojeví nebo je separační úzkost hrubě potlačena.

Jsou to taková tříměsíční období, první 3 měsíce se miminko učí základním věcem jako oční pohyby, úsměvy. Další 3 měsíce se učí lépe ovládat své tělo a první hlasové projevy. Po půl roce života nastává citový vývoj, kdy si vytvoří velice úzký citový vztah k jedné osobě. Jedná se o normální projev, který bude trvat nejdéle pár měsíců. 

Jak se separační úzkostí zacházet, mám ji ignorovat, nebudu své dítě rozmazlovat?

Dobře zvládnutá separační úzkost pomůže v budoucnu dítěti rozvíjet citové vazby na jiné osoby (tatínek, budoucí manželka), dodá mu jistotu a pocit bezpečí.  V žádném případě neignorujte citové potřeby dítěte.  Okřikováním a  vysmíváním se plačícímu dítěti může dojít k citovému traumatu a později k návalům nejistoty a nízkému sebevědomí. Naopak ignorujte komentáře bližších příbuzných. Vy se staráte o dítě, prožíváte s ním každý okamžik jeho života, oni ne.

Věnujte jim tolik času, kolik bude potřeba, „proleťte se“ s dítětem po bytu, pomazlete se a uvidíte, že najednou bude dítě mnohem klidnější a vy na pár desítek minut můžete v klidu odnést věci do vedlejší místnosti nebo si dovařit, než se Vás bude opět dožadovat. Čím lépe tuto situaci zvládnete, tím rychleji může celá separační úzkost skončit a Vaše dítě může vykročit jistým krokem nebo spíše plazením do neznámého světa.

Když dítě nevydrží bez Vás ani na chvilku, snažte se o kompromis:

  • koupelna, WC - můžete si dítě dát například do lehátka nebo autosedačky, přenést si ho před otevřené dveře, větším již stojícím dětem nechte také otevřené dveře, ať na Vás vidí a ví, že jste nikam neodešla
  • vaření – také může být v autosedačce vedle Vás na kuchyňské lince
  • hlídání – nejlepší je osoba, kterou dítě už zná z dřívějška. Nejprve si s dítětem hrajte, aby vědělo, že tu jste pro něj, potom nechte opětovně seznámit osobu s dítětem. Zda se loučit před odchodem s dítětem či nikoliv, je otázka, názory psychologů se různí. Jedni tvrdí vypařit se, jiní tvrdí se loučit, aby bylo dítě vědělo, že ho neopouštíte navždy a že ho máte rádi.
  • chování u příbuzných – jakmile začne dítě u příbuzných v náruči plakat a chtít Vás, vezměte si ho, až se uklidní, můžete pochování u ostatních zkusit znovu
  • komunikace – i když dítě brečí a je „otravné“, nikdy neříkejte „nemám tě ráda“; mluvte milým tónem, pomalu a příjemně. Snažte se dítě ujistit (přestože Vám nerozumí, chápe tón hlasu), že ho milujete a jste tu pro něj.

Tatínek a sourozenci

Tatínkům vysvětlete, že se jedná o normální vývoj, není to tím, že by je najednou dítě přestalo mít rádo. Nemusí žárlit, i když se asi těžko žárlivosti ubrání. Vysvětlete mu, že na roce bude zbožňovat blbnutí s tatínkem a bude to naopak maminka, která se stáhne do pozadí zájmu.

Se staršími sourozenci musíte jednat velmi opatrně. Ti velmi špatně snáší už to, že se musí dělit o svou milovanou maminku, natož teď. Každý den se věnujte aspoň na chvíli jen a jen jim, aby věděli, že mladší dítě nedostane pokaždé přednost před nimi (to může ohlídat tatínek). Kolikrát stačí i 10 minut intenzivní pozornosti, kdy nic neděláte, nevaříte, jen si spolu například hrajete. Nesmíte nikam odbíhat, vše počká. Toto je nesmírně důležitý čas určený jen pro Vaše starší dítě. Vyhnete se jeho pocitu ublíženosti a případné žárlivosti.

Za pár týdnů až měsíců separační úzkost odejde stejně jako přišla. Vaše děťátko bude hrdě objevovat svět a začne se osamostatňovat, ví, že jste tu pro něj, jste jeho jistota. Až Vám bude vaše krásné miminko tak za 10 let v pubertě klackovitě odsekávat, budete ještě s láskou vzpomínat na moment, kdy jste si nemohla odejít do koupelny, aniž by bez Vás na chvíli vydržel.